Desná v Jizerkách - na kole i v pohorkách

Představte si, že stojíte uprostřed zdravého lesa, kde se ptáci předhánějí v trylkování, posloucháte hukot horské říčky a dýcháte ten nejčistší vzduch v Čechách. Tak přesně tohle jsem si spolu s přítelem užívala minulý týden. Necelých 90 km na střídačku na horském kole a v pohorkách během několika dní. Jizerské hory mají své kouzlo a rozhodně stojí za to je navštívit. Navíc podpoříte místní penziony a hospůdky, které si to zaslouží (co zůstane doma, to se prostě počítá). A abych vás opravdu navnadila, dám vám pár tipů na výlety a na výborné ubytování.


První výlet - na kole k protržené přehradě, Na Čihadla a k vodní nádrži Josefův Dvůr

Přátelé, já vám něco povím. Kondičku mám sice vcelku dobrou, ale na kole jsem zvyklá jezdit tak akorát na Mělnicku. Jenže to je placka placatá a Jizerky jsou o něčem jiném. Byla jsem upozorněna, že oproti Beskydům je to brnkačka - mám se na co těšit...


Takhle to vypadalo dost nevině, ale ve skutečnosti to bylo nakonec 42 km s převýšením cca 800m... Trasa byla ale moc hezká a pokud se rozhodnete pro nějakou podobnou, důrazně doporučuji tento směr. Jet to obráceně, tak vypustíte duši. Stoupání v uvedeném směru je přeci jen milosrdnější a ne hned 6 km do kopce, jak by tomu bylo naopak.

První zastávka byla u protržené přehrady nad Desnou. Příval vody tehdy zabil více jak 60 lidí, zničil v podstatě polovinu Desné a vyšetřování se táhlo dlouhých 17 let. Mementem zůstala věž v dřívější hrázi.

Další zastávkou byla rezervace Na Čihadle. Krásné místo, které je kousíček od cyklostezky. Pozor, dá se přejet. Já byla tak rozjetá, že neslyšet za sebou "brzdi!!!", tak jsem to minula.


Pohled na slať, kvetoucí brusinku a mou maličkost :)

Od Čihadel se jede potom skoro pořád z kopce. Malinké hupánky v tomhle směru jsou nic proti tomu, jak táhlý kopec vede od vodní nádrže nahoru Na Čihadla. Sice bych to se svou buldočí povahou určitě vyjela, ale nikdo by mě nesměl poslouchat. Na hrázi nádrže stojí za to zastavit, zavřít oči a poslechnout si vlny narážející na hráz. Jako byste byli u moře...

Od vodní nádrže se po mírném stoupání jede zase pěkně z kopce, až moc z kopce. Nemám ráda prudké klesání, protože se bojím jezdit rychle. Kolo jednomu ustřelí, ani nevíte jak a vyválet se někde na silnici, nic pro mě. Výhledy dolů jsou ale úžasné.

Po prudkém sjezdu jsme si dali poslední táhlý kopec zpět do penzionu a já byla šťastná, že jsme dojeli. První výlet jsme zdolali a těšili se na výtečnou večeři v Penzionu u Hajných, kde jsme se ubytovali už podruhé.

Majitelé jsou moc příjemní a paní je navíc skvělá kuchařka. Její večeře jsou v duchu poctivé české kuchyně. Dokonce vařila speciální jídlo i pro mě, protože nejím maso. Snídaně jsou formou bufetu a často vás překvapí nějaký ten domácí moučník - odporně dobrý, jak by řekla moje kamarádka.

Pokoje jsou vybavené skromně, ale funkčně, vše je čisté, voňavé, čekají na vás ručníky i osušky. Venku je příjemné posezení a protože majitelé o korona krizi vůbec nezaháleli, nádherně upravili okolí penzionu a doladili spousty věcí i v penzionu jako takovém. Nová kolárna, nábytek v pokojích...

Pokud mohu doporučit ubytování, tak právě tady. Alespoň my jsme byli opět spokojení a rádi se sem vrátíme, tentokrát na lyže.



© MishaBeauty 2017 

  • Black Facebook Icon
  • Black YouTube Icon
  • Black Instagram Icon
  • Black Pinterest Icon