Nevím, jak to máte vy, ale já miluji zahradničení. Bylo období, kdy mě to moc nebralo. Možná proto, že jsem byla donucena jít se samými jedničkami na zahradnickou školu, možná proto, že jsme měli velkou zahradu a já jsem na ní, co-by dítě a později puberťák, od jara do podzimu dělala (v té době jsem to ale brala jako samozřejmost pomoci rodičům)... Prostě bylo období, kdy jsem maximálně zasela pažitku a petrželku a víc nic. Teď je to ale něco úplně jiného. Možná je to tím, že jsem starší a že si více uvědomuji, že nejlíp chutná to, co si vypěstuji a utrhnu přímo na zahradě. Svůj díl na tom má i to, že se snažím hnojit maximálně tak organickými hnojivy a vím tak, že do nás necpu chemii. Navíc je pro mě zahradničení doslova "gardentherapy" a u práce na zahradě jednoduše vypnu, dokonale.
Každý rok se doslova klepu na to, až budu moct do ruky vzít rýč (koupila jsem si odlehčený od Fiskars), lopatku, hrábě a naběhnout do zahrady. Samozřejmě, že tomu předchází minimálně jeden nákup v zahradnictví. Jezdím do Líbeznic a potom do Mělníka. Co vám mám říkat, peněženka vždycky krvácí. Ono nakoupit semínka, bylinky, co v zimě vymrzly, nějaké ty jarní květiny do květináčů apod., vždycky něco stojí. Navíc, jako ve všem, jsem tak nějak megaloman, takže bych nejraději koupila všechno, co vidím. Ještě, že kapacita mé zahrady je omezená.
Tady je užitková část. Nenechte se mýlit, záhony mají 7 metrů na délku. U zdi mám letos zasetou různou listovou zeleninu, včetně nějakých nových lupenů s názvy Mizuny a Mibuny. Jako vůbec nevím, jak to bude chutnat, ale určitě to bude dobré. Zasela jsem od každé jen 3 řádky, protože pak to najednou nestíháme jíst. Je lepší výsev za 3 týdny opakovat, sklizeň se pak pěkně rozloží na delší dobu. Ještě mi tam zůstávají růže z podzimu, na ty se dostane následující víkend. Druhý záhon je vyhrazený celý pro hrášek. Jakub ho totiž doslova a do písmene zbožňuje, takže hrášku není nikdy dost. Zatím je osetý zpola, další várka bude následovat za 2 - 3 týdny. Další záhon je vyhrazený pro rajčata a cukety. Mezi tím tam příští týden dám sazenice salátu a kedluben protože ty stihnou dorůst. Konec záhonu je plný měsíčku. Loni se mi tam vysemenil, tak jsem jen dosela zbytek a ať si tam roste. Poslední záhon je jahodový. Sazenice jsem loni pěkně rozsázela, takže se jejich počet od loňska zdvojnásobil. Že by zbylo i na marmeládu?
Bylinková zahrada po zimně dostala co proto. Spousta bylinek mi díky holomrazu na přelomu února a března vymrzla, takže budu muset dokupovat nové sazenice. Vzadu už je nachystaný tymián a rozmarýna je na tom taky pěkně bledě. Ještě chvilku počkám, jestli se po sestřihu nevzpamatuje, ale nevím nevím... Šalvěj je taky nějaká marná, o meduňce nemluvě:( Kupodivu to vypadá, že jsem konečně našla místo pro mátu, které se ne a ne předchozí roky dařit. Každopádně do měsíce budu vědět, co budu muset dokoupit.
Letos jsem se rozhodla, že si předpěstuji jak rajčata, tak okurky, dýni a cukety. Pokud to vzejde všechno, budu muset zrýt asi ještě kousek zahrady :). Tyhle sadbovací truhlíky mám z Bauhausu a až vyexpeduji sazenice zeleniny, nastěhuji do nich muškáty.
Jak můžete vidět, letos se rozhodně nudit nebudu - jako bych se nudit uměla. Spíš si budu zase nadávat, že jsem blázen, který si pořád nakládá. Ale jak jsem psala, pro mě je to "gardentherapy" :). Relax, který nese plody, doslova a do písmene. Ty zničené ruce za to prostě stojí. Ještě že je mám vždycky čím namazat. Už mám vyrobený výborný krém na ruce, který samozřejmě dám pro inspiraci.
Díky za to, že čtete můj blog. A pochlubte se, jestli taky zahradničíte.