Dlouho jsem přemýšlela, jak tenhle příspěvek nazvat. Je totiž jiný něž ostatní, protože je opravdu osobní. Kolik mi je let asi snadno díky blogu odhadnete. Také určitě víte, že mám eshop. Mnozí ale neví to, že jsem i zaměstnaná. Jako většina populace mám hypotéku a ta se neptá, ta se musí platit. Takže zaměstnání je jistota. Jenomže ono to není úplně jednoduché. Skloubit rodinu, zaměstnání a podnikání. Zkuste si jet na 200 %, nebo lidově řečeno sedět zadkem na dvou židlích. To prostě dlouho bez následků nejde. Pokud pominu vše kolem, tak únava je opravdu strašná. Není snadné být stále pozitivně naladěn, někde to zákonitě musí rupnout. A tak jsem si jednoduše řekla a dost...
Poprvé v životě jsem ubrala a zařídila si v zaměstnání volné středy. Možná se ptáte, proč ne pátky, měla bych prodloužené víkendy. Ale ono je super jít v pondělí do práce s tím, že je pak jen úterý a den volna. No a ve čtvrtek to samé, pak je už jen pátek a dva dny volna... Z psychologického hlediska je to o hodně lepší. Věřte mi, že v práci za 4 dny stihnete to, co je třeba stihnout v 5 dnech. Najednou si uvědomíte, kde lze pracovat efektivněji (a pokud by to hořelo, máme přeci moderní technologie a úředníci mohou většinou pracovat z domova). Paradoxní je to, že i když odvedete stejnou práci, přijdete o 20 % mzdy. Ale sama za sebe musím říct, že to za to jednoduše stojí. Ano, ztrátu 20 % si mohu dovolit i proto, že máme eshop, ale ten sám od sebe neběží. Je za ním, v součtu všech aktivit kolem, mnohem více hodin práce, než těch, které strávím v zaměstnání. Pokud bych to rozpočítala na hodinovou mzdu, tak bych za to samé do zaměstnání nešla :). Eshop je ale srdcová záležitost a ne vše lze přepočítávat jen na mamon.
Když tak nad tím přemýšlím, docházím k přesvědčení, že nastavení 4 denního pracovního týdne by vůbec nebylo pro ty, kteří již mají něco odpracováno, od věci. Od určitého věku si člověk dokáže daleko více vážit volných chvil. Navíc díky zkušenostem jsme my, 40+, schopni daleko lépe řídit svůj čas. Vážíme si prostě jiných věcí, než když nám bylo 20. Myslím si, že lidé by byli mnohem spokojenější, což by se zákonitě odrazilo v našem zdraví a mezilidských vztazích. Ano, u některých profesí by byl možná tento koncept problém, ale pokud je dobrá vůle, tak by to dle mého názoru šlo. Společnost by přeci získala, ale...
Otázkou je to, zda je to vlastně společensky únosné, mít spokojené občany. Teď se už asi budu pouštět na tenký led, ale zkusili jste se nad tím někdy zamyslet? Je vůbec žádoucí být spokojený, myslím tím jako být spokojený občan? Já si myslím, že bohužel ne. Spokojený člověk totiž nebrblá, nevšímá si prkotin, nešíří kolem sebe špatnou náladu. Naopak září a přitahuje jen to dobré, většinou se těší dobrému zdraví, spousta civilizačních chorob by ustoupila... Tak a teď schválně. Co by z toho některé skupiny měli. Farmaceuti by splakali nad výdělkem, média by ztratila svůj obrovský vliv, protože ovládat nespokojené je mnohem snazší než ty spokojené. Nedej bože by jsme začali být spokojení s tím co máme a přestali se honit za tím, co by jsme ještě mohli mít, což by nepotěšilo nadnárodní společnosti, které určují tempo konzumního způsobu života... Obávám se, že podobných myšlenek bych našla ještě mnoho.
Takže přátelé, já jsem se rozhodla z tohoto těsného soukolí poněkud vystoupit. Já totiž chci být spokojenější a klidnější. Chci si ráno v klidu vypít kávu nebo čaj, aniž by mi drnčely telefony u ucha. Chci se v létě projít bosky po trávě, chci se věnovat srdcovým záležitostem, které mě činí šťastnou a naplňují mě klidem. Chci si život konečně užít a ne ho přežít. Chci se věnovat více sobě, protože pokud budu spokojená já, pak mohu činit spokojenější i ostatní. Pokud máte totiž vybité baterie, těžko můžete pokračovat v krasojízdě. Přestanete se radovat z toho, co máte, nemáte nové nápady, prostě jen přežíváte. Někde se to zákonitě odrazí, a co potom. Nene, já to takhle nechci, já se rozhodla pro jeden den navíc, abych mohla vzlétnout...